Jezevcovo

Tak máme po Mikulášovi. Pravdou je, že stále marodím a o moje dveře se neotřel ani čert natož svatý Mikuláš či anděl. Taky je pravda, že jsem je ani nezahlédl z okna. Hlavně, že mi u dveří nezazvonil nějaký blb s červenou čepičkou na hlavě. To by mě asi hráblo.

V pátek jsem byl již na 7 hodinu ráno u doktora. Koukl do papírů a hned se mě ptal co tříska v malíčku levé nohy a jak se mám. O tej třísce jsem mu řekl ten příběh s chirurgama a o Višněvského suspenzi s bukovým dehtem, která pomohla. Všechno dobrý, až na ty oteklé kotníky. Postěžoval jsem si, že se již pár dní nevydám do pracovních bot. Kotníky chtěl hned vidět. Moc se mu "líbily" a už mě hnal do laboratoře s třemi vzorky mé krve a ještě na moč. Pak o poschodí níže na ultrazvuk kvůlivá možné trombóze. Pak mě ještě postrašil nějakým vyšetřením v nemocnici. Ale to jsem odmítl. Představa, že tam někde budu několik hodin sedět a pak si mě tam budou chtít třeba nechat, mě vyděsila. Po vyřízení laboratoře a vyšetření jsem mohl jít domů, že si mám o výsledky zavolat v jedenáct hodin. Zavolal jsem mobilem do práce a informoval jsem je o mé neschopnosti. Ještě že venku nemrzlo. Mohl jsem vše odťapat ve volnějších sandálech. Do jiných bot se nevydám.