Měsíc květen tohoto roku 2019 byl tak trošku víc skautský. Loni po registraci jsem moc informací od přístavu nedostával. Zapomněli nově registrovaného staršího přístavního kapitána přidat do informačních kanálů. Ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem se v životě tak nějak srovnat a najít se. Ve středu osmého jsme byli sázet žaludy na vykácená místa po kalamitě kůrovců v Libušině údolí. Město Třebíč dodalo plnou vaničku velkých žaludů a větší odpadkový pytel menších žaludů s listím. I Shelly se akce s dětmi líbila. Až na to smradlavé bahno ve Stařečském potoku, které několikrát probrodila. To nevonělo moc mě. Doma to spravila vana a psí šampónek. Do vany si sama skočí.
Jedno syrové vejce jsem dal Shelly. Jako vždy vše odnese na pelech. Když se delší dobu nic nedělo, nakoukl jsem a vidím jak leží v pelechu a vedle leží nedotčené vejce. Šel jsem se dál věnovat výrobě chlebíčků a nejednou se objevila vedle mě a v tlamě celé vejce. Bylo mě jí líto. Vím, že Týně vejce chutnaly a chodila si pro ně do kurníku mezi slepice paní Syrové na Dobré Vodě. Týna byla taky černá labradorka a byl to náš rodinný mazlík. Již odešla do psího ráje. Koukl jsem na Shelly a řekl pusť. Co se stane s vejcem, které spadne na lino, nemusím popisovat. Za chvíli tam zbyly jenom skořápky a vedle seděla Shelly a spokojeně se olizovala. Uklidil jsem skořápky, utřel podlahu a do batohu jsem dal dvě 1,6L vietnamské plastové krabičky Lock&Lock, každá s osmi hotovými chlebíčky. Přece nepřijdu na Dobrou Vodu s prázdnou. Oblékl jsem se a mohli jsme vyrazit, abychom stihli dorazit na Dobrou Vodu včas. Bylo po půl druhé odpoledne.