Nějakou dobu jsem na starý kolena jezdil začátkem roku 2020 do Brna na školení ohledně mé nové práce. Prvně jsem ale musel projít psychologickým a lékařským vyšetřením. Nahustili to do nás za 5 týdnů. Pravdou je, že první 2 týdny jsem díky hodně novým pojmům při výuce kolikrát vůbec nevěděl o čem je řeč a občas jsem se v tom dost ztrácel. No po všem tom trápení jsem začal chodit na zácvik na druhé stavědlo v Náměšti nad Oslavou a tam to začalo být tak nějak vše zapadat.
Stavědlo je takový malý domeček někde na kraji kolejového rozvětvení stanice, ve kterém jsou některé zabezpečovací prvky a odkud se přestavují výhybky a podmíněně ovládají návěstidla.
Díky koronavirové COVID-19 pademii byla odložena i má poslední zkouška, tzv. "Poznávačka" na pondělí 20.dubna 2020. Poznání je dost důležité neb každá vlaková stanice v České republice je originál.
Měsíc květen tohoto roku 2019 byl tak trošku víc skautský. Loni po registraci jsem moc informací od přístavu nedostával. Zapomněli nově registrovaného staršího přístavního kapitána přidat do informačních kanálů. Ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem se v životě tak nějak srovnat a najít se. Ve středu osmého jsme byli sázet žaludy na vykácená místa po kalamitě kůrovců v Libušině údolí. Město Třebíč dodalo plnou vaničku velkých žaludů a větší odpadkový pytel menších žaludů s listím. I Shelly se akce s dětmi líbila. Až na to smradlavé bahno ve Stařečském potoku, které několikrát probrodila. To nevonělo moc mě. Doma to spravila vana a psí šampónek. Do vany si sama skočí.