Z Třebíče nás v 10:40 odvezl autobus do Dalešic. Pak jsme po cyklostezce 5107 šli do přístaviště Kramolín. Loď Horácko měla odplout ve 13 hodin. Cestou jsme nepotkali ani jedno kolo, jen dvě osobní auta v lese. Začalo trochu mrholit.
Byla neděle, prvního prosince. Se Shelly jsme vyrazili do charitativní kavárny v třebíčských Židech. Pořádal to 6. oddíl našich vodních skautů z přístavu Žlutá ponorka. Tam jsme dorazili po deváté ráno. Moc se mi tam líbilo. Popíjel jsem si výborné kafe k lineckému óbrkolečku a Shelly po svolení hostů chodila na volno. Během popíjení jsem trochu přispěl na malého Petříka.
Chvíli jsme postáli na peróně, zamával jsem Pavlám na rozloučenou a vyrazili jsme. Zkrátili jsme si cestu jako místní okolo kolejí, přes dva přejezdy a už jsme byli v nelese. Neles je u mě poničený les nebo pozůstatek lesa po kůrovci a větru. Stále jsme šli po mírně zasněžené žluté turistické značce přes kopeček až na lesní asfaltku. Cestou jsem přelézal tutam vyvracený strom. Na jednom jsem se při přelézání víc škrábl do nohy. Na asfaltce jsme se dali doprava. Marně jsem vlevo očima hledal zkratku nelesem na Jurenkovu osadu. Tak jsme to vzali po mapových cestách až na osadu.