Jezevcovo

V sobotu 4.8. 2018 jsem chtěl jít do Starče. Synovec tam opékal prase k oslavě uzavřeného manželství. Zase byl den s pekelnou teplotou vzduchu, tak jsem to odpískal. Už ty tepla přes 30°C ve stínu trvají celý týden a stále neprší. U Homolkova mlýna v Třebíči přes vaky skoro neteče v řece Jihlavě voda. Při pohledu na tohle si vždy vzpomenu na tátu. Jeho ta voda a vše okolo dost bralo.

Pomalu si zvykám, že už tady táta není. Už přišla jeho urna. Je to tak trochu divné ho brát do rukou. Skoro nic neváží. Maminka byla v pátek u doktora a skončila taky v nemocnici jako táta, ale není to snad nic vážnějšího. Bude mít doma dietu a za měsíc se uvidí. Vlastní děti se neozývají. Zapoměly i na můj svátek. Dcera už je MDDr. zubařka a kluk je řidičem vojenského tanku. Jsem rád, že už mají život trošku naznačený a snad budou v životě spokojenější než já. Moc spolu nekomunikujeme, ale odešly ode mě oni a já se jim vnucovat nebudu. Blbá hrdost bo co. Je to i tak dost poslední dobou vše divné.

Včera jsem udělal nějaké chlebíčky, vzal tradičně pulčák božkovského vaječného likéru, arašídky v plechovce, malé sýrové tyčinky a vyrazili jsme s pesinou na 15 hodinu za mým otcem oslavit ten den dosažené sedmdesátdevítiny. Chodím popřát osobně otcovi každý rok. Byl tam i bratr Jiří, kterého jsem rád po delší době viděl. Babi i děda se ptali na vnoučky. Nevím co jim mám říkat. Většinou pravdivě říkám, že nevím. Je to děs, ale já s tím nic nenadělám. Moje děti některé věci prostě neřeší. Na oslavě jsme byli hodinu. Vypili jsme božkovskou flašku a zavzpomínali na staré doby. Doma jsem již zrušil "vánoční" tlustici. Ozdůbky a vánoční ubrus jsem uklidil a na stůl jsem dal nový kafíčkový ubrus s malými hvězdičkami.